

Probouzím se za nepříjemného zvuku pípajícího budíku.Přesťaň proboha!Nejraději bych vzala kus něčeho a rozmlátila ho na miniaturní kousíčky.Zavírám oči a v duchu si opakuji:Přestaň pípat prosím prosím.Konečně přestává konečně dostal trochu rozumu.

An!dělej!Nestihneš to!Máma,pořád uřvaná mluvit normálně snad ani nedokáže.Začíná mně bolet hlavu dotýkám se v místě kde se mi usadila tupá bolest.Najednou ustává,už je to úplně pryč.Rychle se oblíkám na vlasy kašlu nemám dost času.Potom se rozbíhám škola je zhruba o čtyři bloky dál mám 20 minut tak to je docela dobrý.

Běžím co můžu jenže tohle byla obrovská chyba,zničeho nic stojím v prostředku silnice.Dvě auta se ke mně nebezpečně blíží,stačily by dva tři kroky jenže jsem hrůzou přilepená k zemi nohy mám jako z vosku.Pozor uhni!Otačím hlavu,ale v tom se děje několik věcí naráz:Slyším kvílejíci pneumatiky,křik ale i bolest.Pak se zrátím ve tmě.
Poznámky:
Co se bude s Anabellou?
Kdo to na ni křičel?
Líbil se vám 1.díl?